directions_bikeNa návštěvu do Dolomit

Vyzkoušet vybavení na Paris Brest Paris.
Plánováno dlouho dopředu s tím, že se rozhodnu podle počasí. Rozhodl jsem se ve středu odpoledne v práci. Vypisuji dovolenou, sedám do auta a mažu dom. Balím do nové nevyzkoušené brašny, zjišťuji,že není kam dát radar, tak nasazuji jen blikačku. Za 1,5 hodiny sbaleno a připraveno. V 17:30 vyrážím vstříc převážně neznámé trase.
Začínám ale známým kopcovatým úsekem v protisměru 600 km brevetu na Jílové, Sedlčany a Milevsko. V Křečovicích obligátní fotka u brány JZD - Vesničko má středisková. Další fotka až v Písku na starém mostě. Převlékárny se do oblečení na noc, abych zjistil, zě na mě míří bezpečnostní kamera prodejny. Obsluha se aspoň pobaví :-) z Písku pak neznámou trasou na Vimperk a Strážný. Provoz skoro žádný a všichni mě objíždí uctivým obloukem. Jen kopce jsou nějak prudší a delší než jsem čekal. Kvapný odjezd a neprohození kazety a řetězu (jedu 48/35 x 10/28) mi asi ještě připraví krušné chvíle.
Na hranice dorazím kolem 13:20 a odtud mě čeká převážně sjezd až do Pasova. Přejíždím Dunaj a v historickém zcela temném a liduprázdném centru se snažím marně aspoň o fotku. Jediné čeho docílíte je zmatení Garmina. Naštěstí to tu trochu znám, tak se po paměti vymotám na most přes Inn za kterým odbočím vpravo na cyklotrasu a pak i stezku kolem řeky. Bohužel po pár kilometrech se povrch mění na štotolinu. Se skřípěním zubů vytahuji mobil a řeším alternativu. Nacházím a po asfaltu pokračují na Schärding. Tady opět překračuji Inn nad jehož silným proudem na mostě fotím modrající oblohu na východě.
Následuje úsek, na který bych nejraději zapomněl. Po pár kilometrech od Schradingu pěkných silnic mezi poli najíždím na nějakou hlavní bundesstrasse, po které navíc vede objížďka. Nejdřív ale kufruji na cyklostezce, která souvisí s objížďkou a hlavně stavbou dálnice a vede jinudy nebo je úplně uzavřená. Navigace z toho má psotník. Dál pak jedu po hlavní nebo paralelné stezce, pokud tu je. Na úzké hlavní sviští kamiony a i když se všichni snaží, není to příjemné. Naštěstí je to jen 20 km a dojíždím do Simbachu am Inn, kde opět překračuji řeku dne do Braunau. Odtud pak po příjemné široké cestě kolem soutoku Innu a Salzachu dojedu do Burghausenu. Už před ním mám hrozný hlad a další gel nechci. Naštěstí už je otevřené pekařství. Jako vždy velký voči, takže buchtu, dalamánek, rohlík a bulku a k tomu capuchino. Slečna rovnou přihodí máslo a marmeládu. Jako doma.
Ve skvělé náladě napojený a najedený přejíždím Salzach do historického centra Burghausenu. Sem se musím někdy vrátit. Očividně tu ve středověku bylo centrum přepravy soli a obchodu s ní.
Dál cesta pokračuje po vedlejších a příjemně se vlní mezi remízky jezery. Oteplilo, svítí slunce a bude krásný den. V lese se za povzbuzování komárů rychle převlékám do letní kombinézy. Bude ještě teplo. V jezerech se lidé už teď dopoledne koupou.
Před Chiemsee se v nějaké vsi stavuji v supermarketu, kupuji pivo, radler, sprite a dvě tyčky. Pití ve mě zahučí skoro hned, jen sprite dojede až do Itálie. U Chiemsee projíždím páteční dopravní špičkou, takže jsem rád za stezku kolem silnice.
Následuje druhé větší stoupání do sedla, které dělí Chiemsee od Innu. Kopec je mírný a pěkně to odsýpá, navíc kulisa Alp dává možnosti sledovat zajímavé okolí.
Opravdu si teď jízdu užívám a třešničkou na dortu už je jen krásný sjezd po široké silnici s přehlednými zatáčkami na loukách. Naprosto bez provozu letím až k první odbočce. Nádhera.
Údolí Innu je obchodní tepna už od nepaměti a na provozu je to znát. Místy se prodírám hustou dopravou, protože si nejsem jistý kvalitou povrchu stezky podél Innu, která je navíc profilem stavěná na turistické rychlosti.
V Kufsteinu doplním z pramene na náměstí vodu a uháním dál. Vítr, který mi do Kufsteinu foukal proti se otáčí a většinou fouká přímo do zad, takže roviny svištím často 35 a víc. Pěkně to odsýpá, jen vedro mě začíná dost zmáhat. Takže klasika Mekáč - klimatizace proti úžehu a slaný hranolky proti křečím. Celkem je to přes 80 km údolím pořád na sluníčku s teplotami přes 30 C. Před Inssbruckem další samoobsluha, kde kupuji další radler, ledový čaj a minerálku.
Město samotné projíždím podél Innu po stezce a pak průmyslovou zónou. Byl jsem tu několikrát, tak mi centrum nechybí. Nájezd na starou silnici netypicky po cyklostezce. Silnice na Brenner ve mě probouzí vzpomínky na Oetztaler a náhodou míjím i cedule, upozorňující na to, že příští sobotu bude průsmyk uzavřen kvůli Oetztaler radmarathonu. Jako při závodě třicítkou to tentokrát nevyletím, ale i tak se úplně neflákám. Ještě jednou sámoška sandwitch, rádler, pivo a minerálka z lednice dělají s lehce pečeným cyklistou divy. Nikam se neženu a jsem tak celkem mile překvapen časem dojezdu a stejně je překvapen i Milan, který mi píše sms. Nahoru na Brenner mi opět fouká do zad. Fotím jen na začátku u ještě před tramvají k můstkům a jinak kromě nákupu nikde nestavím. Místa ve stínu jsou okupovaná pečenými cyklisty. Poslední prudký kus mi dává docela zabrat a nadávám si, že jsem nevyměnil kazetu.
Nahoře, hurá, jsem nahoře. Zakládám velkou pilu, ale ouha to co foukalo do zad teď fouká proti. Nechápu. I tak je to ale pěkný dlouhý sjezd a vezu se až do Sterzingu. Dále se opět?! otáčí vítr a fouká převážně do zad. Většinou z kopce se vezu dál. Střídám silnici a stezku a po asi stém hradu střídá středověk novověk v podobě pevnosti. Nejdřív menší a pak té velké, kterou Rakušáci postavili před první válkou. Někdy se musím podívat dovnitř. Hned za ní odbočuji vlevo k řece a přes divokou soutěsku se za mostkem napojuji na cyklostezkové peklo vedoucí až do Muhlbachu. Po hlavní se nesmí a ani se mi kvůli provozu nechce.
A tady to začíná. Poslední stoupání. Poslední a nejdelší. V Muhlbachu na romatntickém násměstí s kavárničkami naberu z kašny vodu a hurá vzhůru. Síly už nejsou a procenta sklonu často hravě překonávájí 10. Kolem peřejí se ale stoupá příjemě a díky potoku je najednou i chládek. Vals mě pak ještě překvapí stoupákem ke kostelu a jsem v cíli.

Milan na mě mává od domu a chystá mi večeři, víno a snaží se konverzovat. Byl to moc krásný den v sedle zakončený skvělou večeří a skleničkou vína. Co víc si přát.