will
Mesto:
Založený: 11. 3. 2012
Príspevky: 3 010
Bicykle: Canyon Lux | Scott Spark
Dam sem list Strelkova (prelozeny v diskusii na armadninoviny.cz). On bol vzdy kriticky a papulnaty, ale jeho pohlad sa ukazuje historicky vcelku dobry. Mne ten list vlial viac nadeje, ze to az take zle pre Ukrajinu nie je.
Celkově se během prvních deseti říjnových dnů na frontě nestalo nic (pro mě) neočekávaného: nepřítel opustil část „vuhledarského výběžku“, který se pro něj stal příliš obtížně hájitelným kvůli obklíčení jeho severního křídla. Nepřítel se opět sám stáhl, aniž by byl poražen nebo (natož) obklíčen. Nyní budou Ukrajinci upevňovat kratší frontovou linii na severozápadě. Obecně lze říci, že jižně od Doněcka je hlavní opěrný bod nepřítele Kurachove a Kurachovské opevnění (severně od Vuhledaru, moje pozn.). O něj budou Ukrajinci bojovat obzvlášť urputně - protože dokud zůstane v jejich rukou, nepřítel si zachová opěrný bod pro úder na Doněck (a budou to mít „na paměti“ i do budoucna, ačkoli v tuto chvíli a od zahájení speciální vojenské operace považují doněckou frontu vojenských operací za druhořadou, pouze se tam brání. A obecně jim to z vojenského hlediska nelze vyčítat).
Do začátku podzimní blátivé sezóny zbývá jen velmi málo času a zdá se, že letně-podzimní kampaň lze považovat za ukončenou. Některé výsledky lze shrnout (i když možná Ukrajinci ještě mohou něco „vytáhnout“ před sezónou „podzimních bouří“):
Z vojenského hlediska skončila kampaň nerozhodně. Ruským ozbrojeným silám se nepodařilo vytvořit v Charkovské oblasti takzvané „nárazníkové pásmo“ ani překonat tamní obranu nepřítele. Nepodařilo se dobýt ani bezprostřední cíl ofenzívy - Volčansk - a vytvořit kolem něj stabilní opěrný bod, který by Charkov ohrožoval. Na druhou stranu jsme během léta postoupili na frontě na doněckém směru o 20-25 km a (v některých místech) hlouběji, čímž jsme od nepřítele vyčistili poměrně rozsáhlé území. Mezitím ukrajinské ozbrojené síly vtrhly do Kurské oblasti a obsadily Sudžu (okresní centrum), čímž fakticky „znehodnotily“ všechny naše úspěchy a vytvořily novou, rozsáhlou oblast ozbrojené konfrontace. Takže jsme „získali“ Vuhledar a asi 40 dalších osad, zatímco jsme „ztratili“ jeden a půl okresu v Kurské oblasti, nyní obsazené nepřítelem. Výsledkem je „taktická remíza“.
Tato „remíza“ je však pouze „zdánlivá“. Ve skutečnosti jsme letos v létě/podzimu utrpěli (Rusko) strategickou vojenskou porážku. NEDOKÁZALI jsme provést rozsáhlou ofenzívu směrem na Charkov, na kterou se rok připravovaly síly, prostředky a rezervy. A pak jsme „propásli“ nepříliš silný, ale velmi bolestivý úder, který přenesl pozemní boje na naše vlastní území. Ale HLAVNĚ - ZTRATILI JSME ČAS. Čas, který má nyní „cenu zlata“ jak pro nás, tak pro takzvanou „Ukrajinu“ (která ho podle toho získala). Nepřítel získal čas na přípravu dalších sil a záloh, čímž demonstroval nemožnost dosáhnout nad nimi vítězství se „souborem nástrojů“, které může Rusko použít v rámci speciální vojenské operace bez přechodu k plnohodnotné válce a úplné mobilizaci k dosažení vítězství.
To znamená, že během letní a podzimní kampaně nepřítel dosáhl svých cílů: 1) odrazil naši ofenzívu s minimálními územními ztrátami; 2) zasadil silný protiúder; 3) zachoval nevyužité rezervy pro pokračování aktivních obranných a útočných operací; 4) udržoval víru ve vítězství u svého obyvatelstva a armády a připravenost snášet v naději na něj útrapy.
My (Rusko) jsme mezitím svých cílů vůbec nedosáhli: 1) naše ofenzíva na Charkov „uvázla“ na mrtvém bodě s velmi nevýznamnými územními zisky; 2) naše ofenzíva v Doněcké lidové republice pouze „posunula“ frontu nepřítele, aniž by se přiblížila jejímu prolomení; 3) naše rezervy byly vynaloženy na odražení invaze nepřítele do Kurské oblasti (která ani po dvou měsících těžkých bojů nebyla plně odražena); 4) co si nyní počít s nepřátelskou armádou a s válkou vůbec - v rámci probíhající speciální vojenské operace / protiteroristické operace - je zcela nejasné (pokud si odmyslíme iluzorní naděje obyvatel Planety růžových poníků (PPP) na jakýsi „čestný kompromisní mír“ („urovnání“ apod.). )).
Bohužel jen chytří lidé se učí z chyb (i z těch četných a pravidelně se opakujících). Totéž se nedá říci o našich stratézích. Navzdory strategickému neúspěchu kampaně nebyly vyvozeny žádné zjevné závěry:
naši „vůdci“ nadále skandují, že „mobilizace není potřeba a nebude prováděna“. To vede k neuspokojivému závěru, že „urážlivá facka“ u Kurska nebyla dost silná na to, aby rozptýlila byť jen kousek „růžové mlhy“ v myslích obyvatel duhové planety jednorožců a poníků. Zřejmě (logika a vojenská historie nás to učí) nás brzy čekají nové „facky“, po kterých bude „náš kněz skákat až do stropu“. Bohužel je to prakticky nevyhnutelné. Těžko říci, jak brzy k tomu dojde (nemám přístup ke zprávám rozvědky GRU a SVR v IK-5), ale lze předpokládat, že příští rok může být do války zataženo Bělorusko a možná i Moldavsko. Vyloučena není ani účast Polska a Rumunska (i když se domnívám, že bez formálního vyhlášení války). Na „novoroční předpovědi“ je však ještě příliš brzy. Počkejme si na ně. S jistotou však lze předpovědět, že v příštích měsících bude přibývat dronových a raketových úderů ve všech regionech Ruska, všude tam, kam se bývalí „vážení kyjevští partneři“ (ne moji!) dostanou.
To je prozatím vše. Pokud se k vám tento dopis dostane - potvrďte, prosím, jeho přijetí. Nemám námitek proti jeho zveřejnění (pokud to uznáte za vhodné).
S respektem a vděkem, I. V. Girkin, 12.října, 2024, Kirovo-Čepetsk, IK-5
a hneď uvidí,ako je Ruzko za mier 
navigate_next
Požičovňa
Pozri si ponuku bicyklov ale aj inej výbavy a vytvor si online rezerváciu
navigate_next
arrow_outward
Produkty pre outdoor nadšencov
