prostě sexy kus,
minisukýnka, přiléhavé tričko, podprsenka žádná - a snaží se opravit
kolo.
Když je ženská zmerčí, tak hned na ně: "Pánové, neumíte někdo opravit kolo?
Já tomu vůbec nerozumím". Jeden chlap na to: "Jo já se v tom
vyznám, opravím
vám to." Druhý tomu prvnímu: "Tak opravuj, já už pomalu půjdu a
počkám tě na
kraji lesa". No chlap čeká na kámoše na kraji lesa 10 minut, 20
minut -
kámoš Furt nikde. Asi po půlhodině chlap kouká - jeho kámoš jede z
lesa na
kole od té ženské. Tož se ho ptá: "Ty vole, tys tu ženskou zabil a sebral
jsi jí to kolo nebo co?" Kámoš odvětí: "Ale ne. Já jsem jí to perfektně
spravil a ona byla tak šťastná, že sundala kalhotky a říká mi - vemte
si co
chcete. No tak jsem si vzal to kolo" Na to ten druhý: "No to jsi udělal
dobře, protože v těch kalhotkách bys vypadal jak debil!"
dal som +1 aj ked to nepatri do vtipkara, ale do vlakna o filozofii
myslim ze vies o co ide
v kazdom pripade to do vtipkara nepatrilo ...
https://www.facebook.com/1653850271516708/photos/a.1653851531516582.1073741828.1653850271516708/1821636344738099/?type=3
To je pekný dvojzmysel
Sorry astro, ale to nepatrí do vtipkára, je to tak reálne, že to tu nepatrí, patrí sa to ?
Dopis od nováčka z Eromangy rodičům. (Pro ty, kteří nevědí, kde to je: Eromanga jsou malá kasárna západně od Quilpie v jihovýchodním Queenslandu, Australie)
Milá mámo, milý táto,
mám se fajn a doufám že i vy. Řekněte mým bráchům Dougovi a Phillovi, že je to lepší než makat na farně – řekněte jim, ať se zapíšou co nejdřív, než to tady zrušej!
Na začátku to bylo těžší, protože nemusim ráno vstávat v šest! Ale teď už spím trochu líp, protože jediné, co musim udělat před snídaní, je ustlat si postel, nablejskat boty a vyčistit uniformu. Žádný proklatý dojení krav, nošení krmiva, krmení telat… nic!
Musim se sprchovat, ale není to tak zlý, je tady plno teplý vody a dokonce světlo, takže člověk vidí, co dělá.
K snídani dostanem ovesnou kaši, vajíčka a ovoce, ale nemaj tady klokaní steaky ani guláš z koaly, co dělá máma. A nekrměj nás do oběda, takže do tý doby jsou chlapci úplně daun, protože mezitím máme pochodování – bože, vždyť to je procházka jako doma, když chodíme k větrný elektrárně na zadní pastvině!
Při čtení následujícího asi bráchové prasknou smíchy – dostávám medaile za střelbu a přitom nevím proč. Terč je velkej jak zadek klokana, nehejbá se a nestřílí po tobě jako Johnsonovi, když náš býk dostal jejich krávu vloni před výstavou! Jen se pohodlně uvelebíš a trefíš cíl – jak jednoduché! A ani nemusíš plnit vlastní náboje, dostaneš jich spoustu v krabičkách, ani se nemusíš opírat o korbu náklaďáku jako my, když střílíme za jízdy klokany!
Někdy ale člověk musí zápasit s chlapci, ale musí být opatrný, protože se jim lehce lámou kosti. To není jako když bojujem s Dougem, Phillem, Jackem a Stevem. A vypadá to, že i v boxu jsem O.K. a zatím nemám v četě přemožitele. Ale porážka být mohla, od jednoho maníka z pluku, má dva metry a 120 kilo a já jen metr sedmdesát a 60 kilo, ale bitka to byla fakt dobrá, nakonec mě chlapci museli od něho do krčmy odtrhnout.
Takže na armádu si rozhodně stěžovat nemůžu, řekněte bráchům, ať se nezdržujou a daj se na to dřív, než se o tom, jaké je to tu fajn, dozvěděj jiní.
Vaše milující dcera
Sheila