k nenahraditelnosti ruského plynu....
V poslední dekádě se mnohé očekává od Ázerbájdžánu jako dodavatele energií do Evropské unie. Mnohá z těchto očekávání jsou ale přehnaná. A jak je známo, po fázi očekávání nastává fáze zklamání. A v tomto textu si ukážeme, proč tomu tak bude v případě zemního plynu.
Ázerbájdžán má dlouhou historii těžby této suroviny, která sahá až do 19. století. Během existence Sovětského svazu (1922–1991) byl klíčovým centrem těžby ropy a jejího „vedlejšího produktu“ zemního plynu. Ruku v ruce s tím šel rozvoj chemického průmyslu a energetiky. V 60. letech 20. století se těžba rozšířila z pevniny do Kaspického moře. Intenzivní těžba však měla negativní dopady na životní prostředí, včetně vyčerpání některých ložisek a znečištění. Po rozpadu SSSR v roce 1991 získal Ázerbájdžán nezávislost a začal rozvíjet svůj energetický sektor s pomocí zahraničních a vládních investic. V roce 1994 byla podepsána tzv. „smlouva století“ s mezinárodními ropnými společnostmi, což vedlo k výraznému nárůstu těžby a exportu ropy a plynu. Ropa a zemní plyn tvoří v současnosti více než 90 % ázerbájdžánského vývozu, přičemž těžba se po otevření plynového pole Šah Deniz výrazně zvýšila.
Podle statistického přehledu International Energy Agency (IEA) o světové energetice z roku 2021 má Ázerbájdžán 2,5 bilionu m³ prokázaných zásob zemního plynu. Předpokládané zásoby jsou mnohem vyšší. Zatímco v roce 2010 země vyprodukovala 16,7 mld. m³ zemního plynu, v roce 2015 (dle STATISTA) činila ázerbajdžánská těžba už 29 mld. m³ a 2020 dosáhla 36 mld. m³. Růst pokračoval i v dalších letech. V roce 2022 se zvýšila na 44 mld. m³. Konečně v roce 2023 Ázerbájdžán dosáhl svého historicky nejvyššího objemu produkce 48 mld. m³ zemního plynu. Minulý vývoj potvrzuje dlouhodobý trend navyšování těžby, který je podpořen rozvojem klíčových nalezišť. Podle ázerbájdžánských úřadů by měla těžba plynu v roce 2025 dosáhnout přibližně 50 mld. m³, což je o 35,4 % více než v roce 2020. Na této úrovni bude podle všeho stagnovat. Další výrazný nárůst produkce je dle převažujícího mínění odborníků z mnoha důvodů málo pravděpodobný. Ázerbájdžánská ekonomika bude stát před nutností diverzifikovat zdroje svého ekonomického růstu, protože cesta navyšování podílu primárního sektoru se vyčerpá.
Všechny tyto závěry byly ale učiněny v době před 24. únorem 2022 a před dramatickým poklesem ruského exportu zemního plynu do EU. Jinými slovy i když Evropská unie zatím odmítá s Baku uzavřít dlouhodobé smlouvy o odběru zemního plynu, které jsou klíčové pro financování potřebných investic do těžební infrastruktury, otevírá se Ázerbájdžánu okno příležitostí k navýšení těžby a exportu do zemí EU. Jeho prokázané zásoby v Kaspickém moři to umožňují. A když bude odbyt, najdou se prostředky i na nezbytné investice.
Obdobně jako produkce rostl i export, neboť spotřeba Ázerbájdžánu se pohybuje kolem 15 mld. m³ ročně. Vývoz v roce 2019 dosáhl přibližně 11,4 mld. m³. V následujících letech se zvyšoval díky rozšiřování těžebních kapacit a novým exportním trasám. Do roku 2021 vzrostl export na 18,3 mld. m³, což odráželo zvýšenou poptávku ze strany evropských zemí a Turecka. Tento trend pokračoval i v dalších letech, kdy Ázerbájdžán dále navyšoval svou produkci a rozšiřoval trhy. V roce 2023 dle databáze Světové banky World Integrated Trade Solution dosáhl export zemního plynu 24,3 mld. m³, tedy více než dvojnásobku oproti roku 2019. Celková hodnota tohoto exportu činila 13,68 mld. USD. Největším odběratelem ázerbájdžánského plynu (dle tržby v USD) byla Itálie, kam přiteklo 7,82 mld. m³ plynu v hodnotě 8,05 mld. USD. Druhým největším odběratelem bylo Turecko, které obdrželo 9,90 mld. m³ za 3,68 mld. USD. Mezi další významné destinace patřily státy jako Řecko (1,02 mld. m³, 900 mil. USD), Bulharsko (1,16 mld. m³, 470 mil. USD) a Gruzie (1,98 mld. m³, 347 mil. USD). Menší objemy plynu byly dodány také do Rumunska (168 mil. m³, 171 mil. USD), Ruska (304 mil. m³, 55 mil. USD) a Íránu, kam bylo exportováno 8,75 mil. m³ v hodnotě 435 tisíc USD.
Tyto údaje ukazují, že Ázerbájdžán systematicky usiluje o diverzifikaci odběratelů zemního plynu. V centru jeho zájmu je v posledních pěti letech průnik na obrovský a solventní trh Evropské unie (1-3 ekonomika světa dle metodiky výpočtu), která ročně dováží kolem 340 mld. m³. V roce 2022 podepsal s Evropskou unií memorandum o porozumění, jehož cílem je do roku 2027 zdvojnásobit roční export ázerbájdžánského plynu do Evropy na 20 mld. m³. V roce 2023 dosáhl export do Evropy přibližně 12 mld. m³, což naznačuje postupný nárůst směrem k tomuto cíli. Pro dosažení těchto ambicí je klíčové rozšíření těžby na poli Šah Deniz, jednom z největších nalezišť zemního plynu v Kaspickém moři. Pro realizaci těchto plánů je však nezbytné zajistit dlouhodobé prodejní smlouvy, které umožní financování potřebných investic do těžební infrastruktury. Ázerbájdžán zatím neúspěšně usiluje o uzavření stabilních dlouhodobých kontraktů s evropskými partnery, což omezuje jeho možnosti efektivně naplánovat a realizovat rozšíření produkce zemního plynu.
A také je třeba věnovat péči transportním trasám. V roce 2023 Ázerbájdžán exportoval zemní plyn především prostřednictvím Jižního plynového koridoru (SGC), který se skládá ze tří hlavních tras. První z nich je South Caucasus Pipeline (SCP), který přepravuje plyn z terminálu Sangachal poblíž Baku přes Ázerbájdžán a Gruzii až k tureckým hranicím. Na něj navazuje Trans Anatolian Pipeline (TANAP), jenž vede přes celé Turecko až na hranice s Řeckem. Odtud pokračuje Trans Adriatic Pipeline (TAP), který spojuje Řecko, Albánii a Itálii, kam je dodávána největší část ázerbájdžánského plynu. Celkový export prostřednictvím Jižního plynového koridoru tak dosáhl 16 mld. m³. Vývoj potvrzuje rostoucí význam trhu se zemním plynem v EU pro tuto kavkazskou zemi.
Jak bylo výše uvedeno, Ázerbájdžán má dostatek ověřených zásob zemního plynu (2,5 bilionu m³) a trh s tímto produktem v EU je v současnosti schopen absorbovat dodatečné dodávky. Pro navýšení ázerbájdžánského exportu zemního plynu do EU je ale v prvé řadě nutné zajistit transportní trasy. A zde je kámen úrazu. Plynovod SCP je 692 km dlouhý (443 km v Ázerbájdžánu a 249 km v Gruzii) a má průměr 42 palců. Plynovod byl vybudován za účelem přepravy zemního plynu z pole Šah Deniz na gruzínsko-tureckou hranici. První plyn na tureckou hranici byl dodán v roce 2006. Dle dostupných zdrojů je ale SCP zcela vytížen. Probíhá jeho rozšíření výstavbou dalšího plynovodu v již existujícím koridoru. Ázerbájdžánské zdroje uvádějí, že v roce 2025 se jeho kapacita zvětší na 24 mld. m³ s možností dalšího růstu na 34 miliard. Nicméně zbývá vyřešit, jak toto navýšené množství dostat přes Turecko. Kapacita TANAPU se má v roce 2026 navýšit na 31 mld. m³ a později dokonce až na 60. Počítá se totiž s tím, že bude transportovat i turkmenský plyn ze Střední Asie. Z toho vyplývá, že hlavním limitem pro navýšení dodávek ázerbájdžánského zemního plynu do EU v následujících dvou letech jsou spíše transportní trasy než těžební kapacity nebo ověřené zásoby. Ázerbájdžán může mít k dispozici 8-10 mld. m³ plynu ročně, který by mohl prodat do EU (i když někteří experti i to zpochybňují), ale dle všeho nemá zatím jak jej tam dopravit.
A zde se nabízí možnost vzít to oklikou přes „zemi milovanou“. Ázerbájdžán a Rusko jsou propojeny plynovodem Mozdok–Machačkala–Kazi–Magomed. Tento plynovod, známý také jako Severní plynovod, byl uveden do provozu v roce 1983 a původně sloužil k dodávkám zemního plynu z Ázerbájdžánu do Ruska. V současnosti umožňuje obousměrný tok plynu mezi oběma zeměmi. Má kapacitu přibližně 10 mld. metrů krychlových zemního plynu ročně. V roce 2004 byl plynovod Mozdok–Magomed propojen s plynovodem Makat–Severní Kavkaz prostřednictvím plynovodu Kumli–Kizlyar–Babayurt–Aksai. Všechny tři plynovody jsou součástí ruského sjednoceného systému přepravy plynu (více na stránkách ENTSOG). Pokud je toto propojení funkční, tak by mělo být fyzicky možné dostat tento plyn přes Rusko do Evropy. V praxi by však realizace takového tranzitu vyžadovala komplexní mezinárodní dohody mezi Ázerbájdžánem, Ruskem, Ukrajinou a evropskými odběrateli. Tyto dohody by musely zahrnovat technické, právní a obchodní aspekty, včetně stanovení tranzitních poplatků a řešení možných politických překážek.
Co z toho vyplývá. V prvé řadě ázerbájdžánský plyn nikdy nebude úplným substitutem ruského. V množství, které vyváželo a stále ještě vyváží Rusko a kolik jej dováží Evropská unie, jej není tato kavkazská země schopná těžit. A i kdyby byla, ani po naplánovaném navýšení transportních kapacit by nebylo možné jej dopravit do Evropy. Za druhé, pro Baku je EU velmi zajímavým zákazníkem, protože ne příliš velké volné ázerbájdžánské kapacity (maximálně do 10 mld. m³) evropský trh slupne jako malinu. Tyto volné kapacity jsou malé pro Brusel ale významné pro Baku. Navíc solventní Evropané namlsaní „levným ruským plynem“ jsou v dlouhodobém průměru zvyklí za něj platit o něco vyšší ceny než zákazníci v Asii. A za třetí, pro Brusel a jeho „nevolené byrokraty“ (jako kdyby byrokraté byli někde voleni
) je plyn z Kavkazu jedním z mnoha střípků do skládačky diverzifikace dodávek. A proto má smysl o něj usilovat. Stejně jako o plyn turkmenský, alžírský a v blízké budoucnosti možná i o plyn turecký, kyperský a izraelský. To už jsou ale jiné příběhy. Evropská unie ale bude muset opustit hloupou politiku neuzavírání dlouhodobých kontraktů, kterou jí naordinoval zeleně-socialistický establishment. A to se dá zařídit v evropských a národních volbách, pokud tak lidé budou chtít.
V neposlední řadě, pokud by to bylo nezbytné, mohl by kavkazský zemní plyn pokrýt slovenskou spotřebu a bylo by i možné jej na Slovensko dopravit. Je ale málo pravděpodobné, že se tak stane, protože Slovensko, které miluje ruský plyn, jej může bez problémů získat transportními koridory z jihu a ze západu. A také to dělá. Proč kolem této otázky premiér Fico rozehrál svoji politickou hru je téma na jiný článek.
navigate_next
Požičovňa
Pozri si ponuku bicyklov ale aj inej výbavy a vytvor si online rezerváciu
navigate_next
arrow_outward
Produkty pre outdoor nadšencov
